Toto je titulní strana poslední kroniky obce Vlkančice  
Milý návštěvníku, protože většina zde uvedených údajů pochází z kroniky obce, rád bych Vás seznámil s předmluvou kronikáře Jaroslava Boubína, který vedl poslední kroniku obce Vlkančice:
"Pokusil jsem se zjistit historii obce Vlkančice z písemných pramenů, z materiálních pozůstatků a z vyprávění pamětníků historie obce a přilehlých osad od nejstaršího osídlení až po současnost. Ne vše se podařilo zjistit souvisle a přesně. Dle vyprávění pamětníků měla být nejstarší kronika vedena panem Františkem Králem z Vlkančic čp.1. Bohužel se však tato kronika nedochovala. Snad byla zničena při požáru, snad byla zničena někým z neznalosti historické ceny. Ta měla obsahovat nejstarší události v obci do 1.světové války. V dalším vedení kroniky jsou záznamy v Pamětní knize školy v roce 1958, ale ani tato kronika není. Snad byla s dalšími archívními materiály do roku 1950 odvezena do Českého Brodu. Stejně tak chybí i Pamětní kniha školy z let 1892-1924, kdy na škole působil řídící František Bláha. Nepodařilo se zabezpečit ani souhrnný písemný materiál z jednání obecního úřadu ve Vlkančicích před rokem 1930. Promiňte proto případné malé chyby, pokud by se Vám později podařilo některé údaje upřesnit...."

PS: Původní „ Pamětní knika“ obce Vlkančice, která byla založena v roce 1923 a poslední zápis je z roku 1956 se skoro po 50.letech v roce 2012 vrátila do Vlkančic.
Statek v Pyskočelích, odkud pocházejí první historické nálezy o osídlení katastru obce. Snímek z roku 1934 (27kb)  
První historické nálezy o osídlení katastru obce pocházejí z 11.století a byly zjištěny na východ od budovy čp.1 v Pyskočelích(bývalý dvůr, dnes Andělův statek). Jsou uloženy v soukromé sbírce pana Karla Krále v Sázavě. Písemné zprávy pocházejí z doby pozdější a značně se rozcházejí, o vsi Vlkančice je prý v historických pramenech poprvé zmínka až v roce 1436, kdy obec patřila Sázavskému klášteru. Dle údajů zjištěných v Regionálním muzeu v Kolíně měla mít stejného majitele i v roce 1543. Dr. František Kráse ve své práci "Sv.Prokop, jeho klášter a památka u ledu" vydané v roce 1895 uvádí, že podle údajů z pozůstatků zemských desek prodal Ojíř z Drletína roku 1374 Drletín klášteru v Sázavě. Ve své práci dále uvádí, že Vlkančice, Drletín, Stará Hůra a Pyskočely patřily Sázavskému klášteru již před rokem 1421.
V průběhu dalších let se klášter dostal do tíživé hospodářské situace a v roce 1487 prodal opat Jan dvůr v Pyskočelích nějakému Maříkovi, roku 1525 připadl dvůr Drletín (později uváděný jako kmetcí-tj.poddanský dvůr) Jaroslavu Šellemberkovi z Kosti, nejvyššímu komorníku království českého.Vlkančice, Stará Hůra a Pyskočely připadaly roku 1528 snad rodu Slavatů v Kostelci nad Č.l. Nepodařilo se zjistit, kdy se celá obec opět vrátila klášteru.Po potlačení stavovského povstání zkonfiskoval roku 1547 Ferdinand I. duchovní statky a celá obec se stala součástí komory královské. Z kusých historických pramenů se podařilo zjistit, že v roce 1563 byl u Pyskočel velký klášterní mlýn. V roce 1666 byl kmetcí dvůr Drletín jako zástava součásti panství Komorní Hrádek, který patřil rodu Valštejnů. V tomto roce majitel Komorního Hrádku Jan Viktorin z Valdštejnu zemřel a Drletín se měl vrátit klášteru v Sázavě. Došlo však ke sporu, královskou komorou byla jmenována komise a ta rozhodla ve prospěch Komorního Hrádku.Další údaje se podařilo zjistit až z let 1844 a 1848, kdy celá obec byla součástí panství Komorní Hrádek, kde byl od 2.7.1837 majitelem kníže Khevenmüller. Bohužel poslední majitelé převezli většinu archívu v průběhu 2.světové války do Vídně, v archívu v Benešově jsou pouze trosky, takže pro studijní účely bylo použito staré gruntovní knihy z let 1778-1872 a k dispozici je ještě gruntovní kniha z let 1713-1772.
Po zrušení roboty a vytvoření nových správních celků se obec stala v roce 1850 součástí okresu Kostelec nad Č.l., kde bylo tehdy i hejtmanství. Sídlo krajské vlády bylo tehdy v Pardubicích.V roce 1855 bylo hejtmanství rozděleno na dvě části: na Kostelec nad Č.l. a Český Brod a obě části byly převedeny do krajského úřadu v Praze. V roce 1868 došlo opět k další reorganizaci, v Českém Brodě bylo zřízeno hejtmanství pro soudní okres Český Brod i Kostelec nad Č.l. Po 2.světové válce byla i soudní správa převedena do Českého Brodu a v Kostelci nad Č.l. okres zrušen. Takto vytvořená organizace okresů trvala až do roku 1960, kdy byl okres Český Brod zrušen a obec se zařadila do okresu Kolín až do roku 2006. Od roku 2007 je obec začleněna do okresu Praha-východ.
Také se sluší připomenout, že součástí obce Vlkančic byla do roku 1927 i obec Mělník, která se v tomto roce osamostatnila, ale dnes je součástí obce Úžice, okres Kutná Hora.
Vestfálským mírem v roce 1648 skončila třicetiletá válka, která zanechala zkázu po celé Evropě, zejména pak v Čechách. To se také projevilo na osídlení u nás v obci.Podle berní ruly kraje Kouřimského z roku 1654 se osídlenci rozdělovali na sedláky, chalupníky a zahradníky. Údaje uvedené ve staré gruntovní knize z let 1778-1872 konstatují koupě, prodeje a předávání nemovitostí.Lze konstatovat, že v převážné většině jsou zde uváděna jména, která byla běžná v obci před 2.světovou válkou a která se vyskytují i nyní (Boubín,Král,Hedrlín,Švanda ..).Průvodce po okrese Český Brod uvádí, že ve vsi bylo v roce 1788 30 domů a v roce 1843 38 domů.Od té doby se počet domů stále zvětšoval.
Údaje o počtech obyvatel se rozcházejí. Průvodce po okrese Český Brod uvádí, že počet obyvatel v roce 1843 činil 252.Další údaje jsou podle nás přesnější v Pamětních knihách školy, protože ředitelé školy dělali také sčítací komisaře.Tyto knihy udávají informace, že celý katastr obce Vlkančic (Drletín, Stará Hůra, Pyskočely..., ale také Mělník) měl celkem v roce 1880 asi 538 obyvatel, v roce 1891 asi 508 obyvatel, v roce 1900 asi 566 obyvatel, v roce 1910 asi 494 obyvatel, v roce 1920 asi 431 obyvatel a v roce 1945 ( již bez Mělníka) asi 241 obyvatel.
Stav obyvatel Obce Vlkančice, dle sčítání lidu, ukazuje demografický vývoj
Starosta obce v letech 1925-1938 František Šedivý  
Do konce 19.století nejsou údaje úplné. Bylo zjištěno, že v roce 1844 byl rychtářem Josef Švanda z čp.3. Další údaje jsou až ze 70.let 19.století. V letech 1874 - 1881 byl starostou Josef Boubín z čp.15 (později čp.2) s krátkým přerušením, kdy byl v roce 1877 starostou Václav Svoboda z čp.9. V roce 1888 byl starostou Josef Vedral z Mělníka, v roce 1891 Václav Pačes z čp.13. Dle ústního sdělení pana Jaroslava Šedivého, byl dlouhou dobu do roku 1902 starostou František Král z čp.1. Od této doby jsou již údaje známy: v letech 1902-1904 Jan Stárek, 1904-1919 Josef Boubín, 1919-1921 Jan Weis, 1921-1923 Matěj Čech, 1923-1925 Václav Švanda, 1925-1938 František Šedivý, 1938-1945 František Boubín čp.2, předsedové MNV 1945-1946 Antonín Král čp. 21, 1946-1947 Oldřich Švanda Drletín čp.54, 1948-1960 Alois Bečka čp.25, 1960-1964 Jaroslav Boubín čp. 24, 1964-1970 Josef Bečka čp. 35, 1970-1971 František Král čp.19, 1971-1976 Alois Bečka čp.25, 1976-1986 Ing. Jaroslav Sus čp.8, 1986-1990 Ing. Otakar Král čp.47 a opět starostové obce od 1990 Ing. Otakar Král čp.47

Zvláštní postavení mezi starosty je možno přisoudit Františku Šedivému. Po dobu jeho činnosti ve funkci byla dostavena silnice do Pyskočel, provedena meliorace pozemků a regulace potoka, postavena obecní váha, provedena elektrizace Vlkančic, Drletína a později i Pyskočel v okolí dvora, byly zakoupeny od Komorního Hrádku obecní lesy a připravena výstavba koupaliště a napojení na telefon.
Křížek u čp.21 postavený v roce 1810 (24kb)  
Nejstarší dochovanou stavbou v těsném sousedství katastru obce Vlkančic je kaple sv.Prokopa na cestě od sázavského hřbitova do Pyskočel, která byla na místě starší stavby obnovena v roce 1798 a do současné podoby opravena v roce 1893. Mezi další historické stavby patří křížek u čp.21 postavený v roce 1810 snad v souvislosti s napoleonskými válkami. Historickou stavbou je i bývalý špýchar rovněž u čp.21. Do 1.poloviny 19.století patří pravděpodobně i část domů čp.13 a 0417, které jsou ještě dřevěné. Ostatní staré stavby v obci pocházejí z druhé poloviny 19.století nebo přístavbami, úpravami a modernizací ztratily již svůj původní ráz. V průběhu 2. poloviny 19. století došlo i ke změnám v umístění staveb. V roce 1871 došlo k protržení Moštického rybníka, který již nebyl obnoven. V souvislosti s tím došlo ke zničení mlýna (Zbořený mlýn), který již také nebyl obnoven. Přestěhován byl i dvůr v Pyskočelích. Původní stál v prostoru staré a nové křižovatky silnic. Byl zrušen i rybník na Babce a v Pyskočelích, který však byl již katastru Stříbrné Skalice. Zrušen byl i mlýn Stará Hůra a na začátku 30.let byla zrušena i poslední vodní nádrž v obci z které byl náhon na mlýn.
Fotografie z 30.let zachycující práci na polí (31kb)  
V minulosti byla hospodářská činnost soustředěna do dvou dvorů, které byly v katastru obce. Moštický dvůr však zanikl již koncem 19.století. Pyskočelský dvůr byl zmenšen pozemkovou reformou a z majetku Komorního Hrádku prodán jako zbytkový statek o výměře cca 50 ha včetně lesa panu Josefu Andělovi. V roce 1928 se uvádí, že kromě tohoto statku byla v obci největší hospodářství Barbory Boubínové, Josefa Boubína a Františka Krále. Celkový katastr obce činil přes 871 ha, z toho bylo 215 ha polí a 105 ha luk. Kromě zemědělství byla zdrojem obživy práce v lese, práce velmi těžká. V katastru obce bývaly tři mlýny. Moštický mlýn byl zničen protržením rybníkem v roce 1871. Mlýn Stára Hůra vyhořel před 1.světovou válkou a mlýn Pyskočely na řece Sázavě byl přestaven na pilu asi v roce 1935. Další pila v Komorcích byla sice již mimo katastr obce Vlkančic, ale zaměstnávala občany z obce. V době mezi světovými válkami byly v obci dvě prodejny se smíšeným zbožím (čp.12 paní Veselá a v čp.30 paní Boubínová). Obě prodejna byly nevyhovující a proto byla po 2. světové válce postavena prodejna nová. Ve Staré Hůře bývala také výroba perleťových knoflíků, kde pracoval i pozdější dlouholetý starosta Vlkančic František Šedivý. V obci byly dvě hospody. Hospoda u Boubínů(čp.2) byla ve 20.letech zrušena. V polovině 30.let byla panem Homolkou postavena nová výletní restaurace Stará Hůra. Rovněž v polovině 30.let byla postavena Pražská bouda (Šohajka) určená k rekreaci. V obci býval obuvník, krejčí, kovář a 2 koláři. V obci však převládala chudoba a leckde bída.
Škola ve Vlkančicích byla založena v roce 1809, původně jako podučitelská stanice školy sázavské a učilo se v domku čp.7(dnes 0375). Prvním učitelem na této škole byl Jan Povolný. Před tím chodily děti z Vlkančic do školy v Sázavě nebo je vyučoval soukromý učitel. Do nově zřízené školy chodily i děti z Benátek, Drletína, Mělníka, Moštic, Pyskočel a Staré Hůry. Později se škola přestěhoval do dřevěné budovy již v místech dnešního kulturního domu. Po roce 1852 se učitelská stanice stala samostatnou školou, zprvu jednotřídní a od roku 1880 dvoutřídní. Původní dřevěná škola byla v roce 1853 zbořena a postavena nová jednopatrová budova se zvoničkou na střeše. Dostavba školy byla provedena v roce 1879. Učitel bydlel v této době v domku čp.15, který obec koupila za 2000 zlatých od Josefa Boubína, který se přestěhoval do čp.2. Poslední dostavba školy se uskutečnila v roce 1904, kdy z původních dvou tříd byly zřízeny byty a kabinet a ke škole byly přistavěny dvě nové třídy. Domek čp.15 pak sloužil jako obecní domek(pastouška). Materiál na školu dodal kníže, práci a dovoz platily přiškolené obce.
V souvislosti s rozvojem vzdělanosti, po vytvoření samostatné republiky roku 1918, vznikla v roce 1920 ve Stříbrné Skalici a v roce 1923 v Sázavě měšťanská škola. Po zřízení měšťanky v Sázavě se chodilo většinou sem, protože do Stříbrné Skalice byla velmi špatná cesta. Až na schůzi obecního zastupitelstva 30.8.1938 bylo rozhodnuto o přiškolení ke Stříbrné Skalici od 1.9.1938. Před zřízením měšťanské školy ve Stříbrné Skalici a Sázavě chodily děti do měšťanské školy v Kostelci nad Č.l. a v Zásmukách.Celá historie naší školy je spojena bojem mezi správcem školy a vedením obce o zlepšení podmínek výuky, o peníze na údržbu budovy, o pozemky i hřiště. Učitelé měli zájem i o zlepšení bydlení a způsobu života vůbec. Platy učitelů na zdejší škole se nepodařilo zjistit celkově, údaje jsou tedy velmi kusé. V roce 1847 činil plat 133 zlatých, v roce 1876 měl Václav Neumann 360 zlatých a po zřízení dvojtřídní školy v roce 1880 614 zlatých ročně.
Velkou zajímavostí je rozhodnutí obecního úřadu dne 14.3.1934, že: "Učební pomůcky ve škole ve Vlkančicích budou dětem z Vlkančic poskytovány bezplatně !" O kolik let v zapadlých Vlkančicích předběhli dobu !
Významnou roli v obci sehrál na úseku kultury ochotnický kroužek založený v roce 1919 tehdejšími učiteli Václavem Kodešem a Vojtěchem Augustinem.
Silnice Kostelec nad Č.l.- Uhlířské Janovice byla postavena před rokem 1880 (přesné datum není známo). Napojení obce na tuto silnici k pile Komorce bylo vybudováno v roce 1904.Od Sázavy a od Stříbrné Skalice bylo spojení pouze polními cestami. Silnice od Marijánky na Sázavu byla postavena v letech 1908-1911. Propojení z Vlkančic na tuto silnici bylo vybudováno až po 1.světové válce ve třech etapách. První část, přibližně ke Staré Hůře v letech 1919-1920, od Staré Hůry za hranice katastru Stříbrné Skalice a od Neprašů na křižovatku v letech 1923-1925 a k dokončení přes katastr Stříbrné Skalice v roce 1927 na náklady okresu Český Brod (dle vzpomínek Jaroslava Šedivého).
V letech 1899-1901 byla postavena železniční trať´ Čerčany-Ledečko. Pravidelná doprava byla zahájena 7.8.1901. Trať´ sice nezasahuje katastr obce Vlkančice, ale jde v jeho těsné blízkosti a nebližší zastávka nesla název "Pyskočely" a teprve v roce 1903 byla tato zastávka přejmenována na "Stříbrnou Skalici".
Autobusové spojení přes katastr obce Vlkančic bylo zahájeno 1.9.1931 linkou Sázava - Praha se zastávkou v Pyskočelích u dvora. Po 2.světové válce byla otevřena linka Čestín-Praha se zastávkou v Komorcích a linka Kostelec nad Č.l. - Stříbrná Skalice, která projíždí celým katastrem obce. Od roku 2000 je obec napojena veřejnou dopravou na Pražskou integrovanou dopravu linkami 404, 382,387.
K podstatnému zlepšení stavu komunikací došlo na přelomu 50. - 60.let, kdy byly všechny silnice vyasfaltovány a kdy také došlo k rozsáhlé rekonstrukci silnice v Pyskočelích a k pokrytí všech silnic v obci asfaltem. Dále byla vybudována i přístupová cesta na Drletín, vyasfaltováním stejně jako místní komunikace v obci tak i přístupové cesty do chatových osad.
Součást historické výzbroje sboru dobrovolných hasičů(42kb)  
Nepodařilo se zjistit přesné datum ustavující schůze, ale matrika členů je vedena od roku 1893. Přestože i pokladní kniha má první zápis z 11.1.1893, kdy byla odeslána přihláška k župě Podlipanské a bylo provedeno přihlášení na hejtmanství, pokládejme rok 1893 za rok vzniku této organizace. Původně bylo ve sboru 18 členů činných a 15 přispívajících a prvním velitelem byl František Hedrlín. Razítko měl sbor od března 1893. Nepodařilo se zjistit, kdy a za kolik byla zakoupena stříkačka, ale je známo, že byla vysvěcena a to dne 13.11.1893. K prvnímu zjištěnému zásahu u ohně došlo v lednu 1894 v Krutech, ve Vlkančicích až v roce 1904, kdy vyhořela stodola u Boubínů. Uniformy získali členové Sboru dobrovolných hasičů v roce 1898, kdy za nákup látky darovala obec Vlkančice 194 zl. a 28 kr., šití uniforem bylo spláceno postupně. Do roku 1899 je pokladní kniha vedena ve zlatých, od roku 1900 v korunách. Proto se část splácela ve zlatých a zbytek pak v korunách. Matrika je poměrně přesná a dají z ní vyčíst i takové informace jako, že v roce 1918 zůstali ve Vlkančicích pouze 2 hasiči - padesátiletý předseda Josef Boubín z čp.2 a devatenáctiletý Jaroslav Kaše z čp.1. V roce 1922 byl také zřízen ženský sbor, který měl v roce 1923 celkem 21 členek a náčelnicí byla Marie Šimková, dcera tehdejšího Vlkančického kováře. Počet členek se postupně snižoval tak, jak se děvčata vdávala, případně odcházela za prací a v roce 1925 tento ženský sbor zanikl.
Slavnostní odhalení památníku obětem 1.světové války(47kb)  
Boj o nové rozdělení světa byl rozpoután v roce 1914 a z obce musela narukovat řada mladých mužů, z nichž mnozí byli zraněni a nebo ztratili to nejcennější, svůj mladý život. Učitel Bedřich Krákora si v pamětní knize školy stěžuje:" I škola zdejší není ušetřena. Všichni mladí učitelé, jeden za druhým jsou odváděni a jako vojíni dříve či později zúčastní se polního tažení". Dopad války na školu spočíval v tom, že od 1.9.1915 byl na škole s 98 dětmi pouze jeden učitel(Václav Kodeš). Učilo se polodenně na dvě směny... Druhým důsledkem byla skutečnost, že silně klesala porodnost a tím důvodem byla dlouhou dobu v poválečném období obce Vlkančic pouze jednotřídní škola.
Občané obce, kteří padli v první světové válce: František Pačes, František Šafra, Karel Šafra, Josef Král, Bohumil Král, Josef Nepraš, Jan Šusta, František Tesařík. Z obce Mělník: František Hlouček a Jan Plzák. Tito padlí jsou uvedeni na pomníku, který obec na jejich počest a památku odhalila v prostoru dnešní prodejny potravin 8.6.1924. Pomník byl vyroben firmou Vladimír Král, Pečky za 4640,-Kč. Kromě občanů uvedených na pomníku se podařilo zjistit, že dále padli: Emanuel Boubín,František Stárek, Alois Trojánek a Antonín Trojánek (poslední jmenovaní pocházejí z Mělníka).